Škoda Octavia G-Tec – Reálný test spotřeby

Náklady ve výši jedné koruny na ujetý kilometr láká Škoda Octavia G-Tec k dlouhým dálničním přesunům. Zda se provoz vyplatí i v zahraničí, jsme se vydali zjistit do Chorvatska.

Škoda Octavia G-Tec se na Auto.cz od doby uvedení na trh objevuje poměrně často. Nejdříve ji kolegové z partnerského časopisu Svět motorů vyzkoušeli na cestě kolem republiky, dále následoval klasický redakční test a v neposlední řadě také úctyhodný výsledek Rakušanů, kteří ujeli skoro 1200 kilometrů za náklady menší než tisíc korun. Jenže v Rakousku a Itálii jsou pro dlouhé trasy s CNG vozidly přívětivější podmínky. V našich končinách aktuálně najdeme pětapadesát veřejných plnicích stanic, v každém ze zmíněných států jsou jich stovky…

Tak či tak, deklarované provozní náklady pod jednu korunu na ujetý kilometr zaujaly také mě a pro jízdu na letní dovolenou v Chorvatsku, které každoročně navštěvují tisíce obyvatel České republiky, jsem zvolil právě nejúspěšnější model mladoboleslavské automobilky, spalující kromě klasického naturalu také zemní plyn. Doprava do historického centra Zadaru nepředstavovala již v prvopočátku větší problém, méně důsledná příprava itineráře nám však z dovolenkového rozpočtu nějakou tu stokorunu navíc stejně ukrojila.

 

Pod kapotou plynové Octavie, která se od standardní verze na první pohled odlišuje pouze malým štítkem G-Tec na zádi, pracuje přímovstřiková čtrnáctistovka TSI o objemu 1,4 litru a výkonu 81 kW v rozmezí 4800 – 6000 otáček za minutu. Prakticky se jedná o tentýž motor, jaký u standardní Octavie dává o 22 kW více, a ani točivý moment není jako v našem případě 200, ale 250 N.m. V souvislosti s přestavbou na CNG navíc vzrostla pohotovostní hmotnost vozu o 140 kilogramů, což se podepsalo především na jízdní dynamice – ve zrychlení z 0-100 km/h G-Tec poráží i dvanáctistovka TSI se 77 kilowatty, i když pouze o 0,3 sekundy (plynová Škoda sprint zvládne za 10,7 s).

Vůz je dostupný pouze s šestistupňovou manuální převodovkou. Nad absencí dvouspojkové skříně DSG není třeba zbytečně plakat, spíše oceňujeme stupeň navíc oproti šestnáctistovce TDI se 77 kilowatty. Právě ta je totiž turbomotoru pod kapotou plynové Octavie výkonově nejblíže, a aby to nebylo tak jednoduché, v rozhodování mezi oběma vozy nepomůže ani částka 9.000 Kč, o kterou je verze na CNG dražší (v základní výbavě Active stojí 433.900 Kč). A to navíc dostanete také víceprvkovou zadní nápravu, se kterou turbodiesel 1.6 TDI nelze kombinovat.

V interiéru najdete další odlišnosti – například ukazatel stavu nádrže na 15 kilogramů zemního plynu, který nahradil ukazatel teploty chladicí kapaliny (je ale v menu palubního počítače a ten navíc s každým studeným startem upozorní, že provozní teplota není optimální), a zavazadelník s objemem zmenšeným na 460 litrů (klasická Octavia má bez rezervy 590 litrů). Ale co naplat, nádrž na plyn se někam vejít musela. Výhodou navíc je, že pod zadními sedadly zůstala padesátilitrová nádrž na benzin, což autu zaručuje alespoň podle papírových hodnot spotřeby 5,4 l a 3,5 kg na 100 km a dojezd až 1330 kilometrů na jedno natankování. Do chorvatského Zadaru, který je od našeho výchozího bodu vzdálený necelých tisíc kilometrů, bychom to tedy měli bez obtíží zvládnout.

 

Upřímně řečeno – trochu jsem se bál, že zavazadelník plynové Octavie nepojme všechny věci, které jsme si na týdenní dovolenou nabalili (znáte ženy a množství věcí, které si s sebou obvykle vezou). Vyzbrojen vědomím, že v případě potřeby můžeme sklopit zadní opěradla do roviny, však nakládám zavazadla rychle a k mému překvapení nebyl kufr zaplněn ani z poloviny. I tak se ale do mozku stále drala představa defektu, který pouhá lepicí sada nevyřeší. Ale rezervu pod podlážku zavazadelníku neschováte…

Plán cesty byl jasný: vyjet po západu slunce, zhruba tisíc kilometrů absolvovat během noci a s rozbřeskem poprvé pohledět na azurově modré moře. Vyrážíme z malebného podhůří Moravskoslezských Beskyd, kde tankuji benzinovou nádrž až po okraj, přičemž první zastávku absolvujeme v Olomouci, kde bylo potřeba doplnit také zemní plyn. S cenou 26 Kč za kilogram CNG nestojí plná nádrž ani čtyři stovky, což je ve srovnání s provozem na benzin jasná úspora. Na plyn totiž ujedete více než 400 kilometrů, zatímco první osmdesátikilometrový přesun do Olomouce ukrojil z plné nádrže asi 5 litrů naturalu, zakoupeného za 36,50 Kč/litr…

Po každém tankování CNG jede Škodovka nejprve na benzin. Je to proto, aby si řídicí jednotka motoru mohla prověřit kvalitu plynu (stejně jako v případě benzinu můžete natankovat také nekvalitní plyn). Obvykle však neuběhnou ani dva kilometry a uvnitř přístrojovém štítu se rozsvítí zelený piktogram s nápisem CNG, což společně s lehkým cuknutím a mírným snížením hlučnosti již tak tichého čtyřválce značí přechod na přírodní palivo. Rozdíl poznáte také v dynamice jízdy – zatímco při spalování benzinu je motor živější v nízkých otáčkách, ve středních uvadá a zhruba od 4000 min-1 opět naplno zabírá, s plynem je tomu právě naopak. To však obvykle ignorujete, stejně jako my, předpisovou dálniční rychlostí (motor na „šestku“ točí 2750 otáček) uhánějící k Vídni.

Spotřeba CNG se po krátké chvíli ustálila na 3,6 kg/100 km, což vzhledem k převážně rovinatému profilu dálnice a poklidnému jízdnímu stylu vystačilo zhruba na 390 kilometrů jízdy. Už notnou chvíli před tím jsme však v navigaci zkoumali, kde se poblíž rakouské dálnice A2 nacházejí stanice pro doplnění plynu (přímo v menu je položka, která vám zobrazí stanice po trase či v určitém okruhu od vozu v případě, že navigaci nevyužíváte). Jenže ve chvíli, kdy se ručička ukazatele stavu CNG naplno zakusovala do červeného pole, jsem doplatil na špatnou přípravu trasy a lehkovážný přístup stylem „však nějakou stanici najdeme“. Což o to, našli jsme, jenže bylo krátce po druhé hodině ranní a všechny prozkoumané „čerpačky“ otevíraly až v pět. Touha po osvěžující mořské koupeli ale nakonec převládla a vyrazili jsme, nyní již na benzin, směrem na slovinský Maribor.

Tou dobou nám však bylo stoprocentně jasné, že někde přece jen ušetříme. Rovnou jsme totiž zavrhli variantu s jízdou po slovinských dálnicích A1, A5 a A4, které by nás nejrychlejší možnou cestou dovedly k chorvatským hranicím. Jenže k čemu vám je na tak dlouhé cestě půlhodinová úspora, když kromě účtu za benzin utratíte také 15 eur za týdenní dálniční známku? Už z toho důvodu jsme to tedy vzali veřejně známou objížďkou přes Lenart a Ptuj, která je navíc ve srovnání s dálnicí o více než 20 kilometrů kratší.

Tato varianta má ještě jednu vynikající vlastnost – po překročení hraničního mostu přes řeku Muru se totiž začne silnice náramně klikatit, což jsem po více než 500 kilometrech monotónního dálničního přesunu uvítal. I navzdory nepříliš kvalitnímu povrchu vozovky se chovala Octavia lépe, než její benzinová kolegyně se 103 kilowatty. Jistě, v kopcích doplatíte na menší výkon, zadní víceprvková náprava a tlakové lahve v zavazadelníku se však postaraly o vyváženější, takřka neutrální chování v zatáčkách a výbornou čitelnost. Jen pozor na spotřebu – zatímco předchozích zhruba šedesát benzinových kilometrů svítila na palubním počítači číslovka 6,3, těsně před Chorvatskem se odběr vyšvihnul na rovných 7,0 l na 100 km.

Radost z ušetřených valut se nakonec rozplynula jako pára nad hrncem po příjezdu do Chorvatska, kde jsme sice na hranicích skoro ani nemuseli prokazovat totožnost, ale předem stanovený rozpočet začaly výrazně ukrajovat zdejší dálniční poplatky – sedmdesátikilometrový úsek z hraničního přechodu Macelj do Záhřebu stál 48 kun (asi 170 korun). V chorvatském hlavním městě jsem navíc podruhé doplatil na špatnou přípravu cesty. Ačkoliv se totiž jedna ze dvou plnicích stanic CNG nachází právě zde (druhá je prý v Rijece), navigace nám ji neukázala, a při shánění rad „domorodců“ jsme se většinou setkali s nechápavými pohledy a neurčitými odpověďmi.

Do Zadaru jsme tedy stále pokračovali na benzin, přičemž spotřeba se krátce po výjezdu ze Záhřebu ustálila na 6,3 l na 100 km a až do cílové destinace se cifra nezměnila. Ostatně při ustálené „stotřicítce“ tomu odběr odpovídá, ačkoliv je profil dálnice značně kopcovitý. V jednu chvíli jsme dokonce vystoupali skoro až k šesti stům metrům nad mořem, abychom následně o několik stovek opět klesali.

Poslední dálniční přesun (přibližně 280 kilometrů) byl z hlediska dálničních poplatků nejnáročnější – u sjezdu na Poličnik jsme zaplatili 120 kun (asi 430 korun) a poslední desítky kilometrů do cílové destinace absolvovali po okresních silnicích. Zajímavostí je, že i po téměř tisícovce ujetých kilometrů stále zůstávala v benzinové nádrži zhruba čtvrtina paliva, což palubní počítač vyhodnotil dojezdem 210 kilometrů.

 

I přes veškerou snahu se nám v Zadaru a jeho okolí nepodařilo najít ani jednu stanici na CNG. Na zhruba 300 kilometrů, které jsme zde najeli (nejsou započítány v celkových nákladech), jsme si tedy museli vystačit pouze s benzinem, který zde nepatří k nejlevnějším – počítejte zhruba s 11 kunami na litr, což je v přepočtu skoro 41 Kč. Převážně městský provoz ale naštěstí nezpůsoboval nezadržitelný vír v nádrži a výsledných 7 l na 100 km dokonce odpovídá výsledku, jakého jsme s vozem dosáhli i v Praze. Ale co naplat, plyn je zkrátka plyn. Pěti kilogramům na sto kilometrů se totiž ve městě jen tak něco nevyrovná.

Před cestou zpátky jsem se již lépe připravil a našel adresu tankovacího místa v Záhřebu. Nachází se v areálu plynáren Gradska Plinara, kde je však 10 kun za litr plynu (asi 36 korun) v přepočtu zhruba o 10 korun více, než za kolik jej pořídíte v Česku. I tak ale oproti provozu na benzin stále dost ušetříte.

Před samotným tankováním CNG jsme za sebou měli zhruba 300 kilometrů na benzin (spotřeba stále 6,3 l na 100 km i po vynulování) a poplatek 120 kun za další úsek dálnice. Na plyn se však nadále jelo mnohem úsporněji, což zajistilo, že jsme se na jednu plnou nádrž dostali až do Vídně (na 15 kg CNG ujeto 383 km, spotřeba 3,9 kg/100 km). Zde jsou navíc ceny mnohem přívětivější – za 17,68 eur tankuji 15 kilogramů zemního plynu (1,14 eur/kg, tedy asi 31,40 Kč/kg), což díky spotřebě 3,5 kg na 100 km bohatě vystačilo na přibližně třísetkilometrový přesun do Prahy a nakonec ještě zbylo na celodenní ježdění po okolí.

 

Sami jistě uznáte, že provozní náklady okolo jedné koruny na ujetý kilometr působí velmi lákavě. Takových hodnot se však dočkáte v Česku, kde se ceny CNG pohybují od 25 do 27 korun za kilogram. To ale neznamená, že je třeba se skoro tisícikilometrového přesunu s novou Octavií bát – i když totiž CNG dojde, docílíte velmi příjemné spotřeby benzinu i s relativně naloženým zavazadelníkem. Více o cenách najdete v přiložené tabulce, přičemž jsme do celkových nákladů započítali také desetidenní rakouskou dálniční známku za 240 korun.

 

Zdroj: https://www.auto.cz/test-skoda-octavia-g-tec-realny-test-spotreby-82424